Duše dítěte při početí, těhotenství, porodu a šestinedělí

"Kdy se inkarnuje duše do dítěte? Vadí mi tchýně, nemohu ji vystát, může to být těhotenstvím? Dříve jsem se totiž mnohem lépe ovládala. Už v porodnici se hned všichni chtějí vrhnout na miminko a muckat se s ním, ale mně je to hrozně nepříjemné, jsem normální?"

Jak to vlastně má být, aby bylo vše přirozené a v souladu se zákony ve stvoření.

V prvé řadě je třeba si uvědomit, že příchozí dítě není nepopsaný list papíru, že má svou minulost, mnohá prožívání dobrá i méně dobrá z minulých inkarnací a osobní sbírku vlastností, sklonů a zvyků, které tvoří jeho charakter. Výchovou lze později ovlivnit zhruba polovinu, když se budou obě strany snažit.

Duše dítěte si vybírá rodiče podle svého osobního plánu. Řeší přitom jen to, co se potřebuje v tomto pozemském životě naučit, čím potřebuje projít, co si případně na druhém břehu dohodli všichni předem. Rodiče samozřejmě svou účastí pomáhají plán úspěšně naplnit, i když to může být kolikrát i velmi nepříjemné (sami se na tom také mnohému naučí). Není důležité, co se druhému líbí, ale co mu prospívá. Dalším faktorem je zákon přitažlivosti stejnorodého, tedy rodiče i dítě mají v sobě něco stejného (může jít např. o nějaké nadání nebo třeba i sklon k alkoholismu...). Tato záliba je svede dohromady, aby se dobré podpořilo a špatné zprotivilo a odpadlo. Dalším určujícím znakem je karmická vazba. Něco špatného, destruktivního z předchozí inkarnace je svedlo opět dohromady, aby mohlo být bezpráví vymazáno a vina odpuštěna. To vše je připravováno na opačné straně dlouho dopředu podle plánu. Když však vstupuje duše dítěte do hmotnosti, je její vědomí překryto závojem zapomnění, což má velký význam. Duše tak musí reagovat pouze v přítomném okamžiku jen podle svého osobního rozhodnutí, protože o vyšším plánu nemá tušení. Ten je ukryt pouze v podvědomí a v pravý čas pomocí dojmů a intuice ovlivňuje další rozhodování jedince. Pouze hluboká vnitřní prožívání mají pro duši hodnotu = skutečný význam. Jen díky nim během mnoha tisíciletí postupně dozrává, utřiďuje si hodnoty, rozhoduje se zcela sama o svém dalším směřování, co bude její další krok. Prochází vrcholy i pády a sbírá zkušenosti. Takto postupně roste v sebevědomou osobnost silného charakteru staré, "ostřílené" duše. Může směřovat vzhůru za světlými hodnotami stejně jako dolů za opačnými. Jen je třeba mít na zřeteli, že na každé učiněné rozhodnutí jsou předem navázány zpětné účinky, které nevyhnutelné přijdou. To vede každou duši během vývoje k postupné potřebě zodpovědnosti.

Takováto duše je tedy připravena cca v polovině těhotenství matky k nové inkarnaci do nové rodiny. Jenomže na druhé straně je mnoho duší, které se chtějí také inkarnovat (také mají své plány, které je pohání ke splnění) a na zemi je málo párů, které chtějí děti. Především chybí prostředí pro narození světlých duší. Tak nastává v okolí těhotných velká tlačenice, všechny duše chtějí na zem. Jsou to duše světlejší (méně) i temné (mnoho). Dobrá matka už od početí obvykle svým pozitivním postojem, narůstající láskou k dítěti, kladným přístupem k těhotenství, těšením se na miminko navazuje nová světlá vlákna, které si v tlačenici vybírají stejnorodou duši pro dítě. Od početí tak postupně vzniká silnější a hustší síť světlých vláken, které nakonec duši dítěte přitáhnou a uvězní v těle dítěte, tělo ji doslova vcucne. To může nastat až tehdy, když je budoucí miminko prakticky utvořeno a už jenom dozrává a sílí. Nehotové tělo ještě nemá sílu duši zcela přitáhnout jenom se stále více přibližují. Časový bod inkarnace se někdy projeví jako vnímatelný náraz a matka v tu dobu začíná cítit pohyby. Také se jí může změnit nálada - už není v těle sama, charakter staré duše dítěte ji může ovlivňovat natolik, že se to projeví navenek. To po šestinedělí končí a obě bytosti se definitivně oddělí. Tak matka rozhoduje o kvalitě budoucích generací. Když se však pohybuje v prostředí, které s ní neladí, je jí nepříjemné nebo jsou v její blízkosti silné negativní osobnosti (tchán, šéfová v práci, neodbytná sousedka, kamarádky s jinými starostmi, které nemají pochopení...) může se jednoduše stát v té mohutné tlačenici, že energie takového silného negativního člověka v okolí budoucí matky (která není dostatečně silná a rozhodná) přetlačí její světlé chtění a přitáhne do tělíčka dítěte temnou duši podle svého vlastního nastavení. Ve hmotě má zlo větší sílu než dobro, protože negace má větší hustotu a je tedy hmotě bližší. Světlá duše musí ustoupit, aby se o temnou "neumazala". Tím dlouho připravovaný plán ztroskotá. Jaká škoda. Stačilo jen, vyhýbat se v době těhotenství negativnímu prostředí.... Stanovit si priority, co je důležité.

Tak máme vybráno, ale boj o tělo stále probíhá (dokud se dítě fyzicky nenarodí, stále se mohou duše prohodit). Stejně tak narůstá a houstne síť spojovacích vláken v mohutné velké spojení, které rozhoduje o stavu těla dítěte. Zda bude zdravé, nebo postižené, silné nebo slabé atd. Tady už rozhoduje původní plán, karma, co je třeba se naučit, čím je třeba projít v plánu zúčastněných duší. Matka porodí dítě. Plán vyšel, dobré dílo se podařilo.

Vlákna mezi matkou a dítětem od počátku procesu až do jeho konce propojují vzájemně neviditelné bytosti, které pak ještě během šestinedělí bdí u dítěte, ochraňují je a posilují pro budoucí úkol a některá vlákna opět rozvazují. Po 40 dnech od porodu, tyto bytosti odcházejí a samostatný život začíná. Je to složitý proces, který zabere hodně času a zúčastní se na něm mnoho zodpovědných bytostí. Proto je tak důležité, aby se v šestinedělí k dítěti kromě rodičů nepřibližoval nikdo cizí. Aby nebyl proces inkarnace narušen.